| Latina (Lingua latina) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | |||
|
Počet mluvčích: |
mrtvý jazyk |
||
|
Klasifikace: |
|||
| Písmo: | latinka | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: |
není stanoven |
||
| Úřední jazyk: |
Vatikán, instituce římskokatolické církve po celém světě, historicky například Římská říše, dále většina evropských středověkých států, v některých až do 19. století |
||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | la | ||
| --- |
|
||
| SIL: | LTN | ||
| Wikipedie | |||
| la.wikipedia.org | |||
Latina (lingua latina) je mrtvý, nicméně stále užívaný indoevropský jazyk. Vznik latiny je možné lokalizovat do okolí Říma přibližně v době před 7. stol. př. n. l. Později se užívání latiny rozšířilo do většiny dnešní Itálie. S územní expanzí římské říše se latinský jazyk šířil do všech římských provincií. Postupem času se hovorová latina na těchto územích vyvinula v dnešní románské jazyky, tj. francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, rumunštinu a některé další. Latina však silně ovlivnila (přes francouzštinu) například také jazyk anglický.
Spisovná, literární latina se ve vzdělaném světě nadále užívala a po rozpadu západořímské říše se stala jazykem církve a vzdělanců. Díky úředně správnímu, církevnímu a literárně uměleckému užívání si latina podržela své postavení až do prosazení národních jazyků v Evropě v průběhu renesance. Posléze se latina stala mrtvým jazykem. Dále se však užívá v křesťanské liturgii a správě, v odborné terminologii (v oborech lékařství, biologie, právo, filosofie, filologie, teologie, historie atd.).
Obsah |
Latina, jazyk používaný po více než tisíc let, se vyvíjel a dnes se třídí do několika skupin podle vývoje a sféry použití. Tyto skupiny však nejsou často mezi sebou přesně vymezitelné.
Latina má na rozdíl od češtiny pouze 6 pádů.
Je latinský název pro podstatná jména. Dělí se do 5 kategorii podle způsobu skloňování (deklinace).
Je latinský název pro slovesa. Časování sloves se děje v čtyřech konjugacích.
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
V dlouhé historii, kdy latina již nebyla národním jazykem, ale mezinárodním, církevním a odborným, se výslovnost latiny v jednotlivých zemích odlišila. Kromě toho, že výslovnost některých hlásek se přibližuje výslovnosti nejbližší podobné hlásky vyskytující se v jazyce mluvčího (např. české, německé a anglické „r“, otevřenost samohlásek atd.), se liší například výslovnost c před e, i, y, ae, oe nebo eu (v české latině se c v těchto případech čte tradičně jako c, v jiných verzích latiny častěji jako č), obdobně g před uvedenými samohláskami se v některých verzích latiny čte jako dž, zatímco v české latině se g čte vždy jako g. V některých verzích latiny se s v některých pozicích čte jako z.
O výslovnosti v jednotlivých historických fázích se vedou odborné spory, předpokládá se však, že původně bylo písmo důsledněji hláskové (tedy například Cicero mohl být původně čten jako Kikero).
Jinak se latinský zápis hlásek velmi podobá českému s těmito odlišnostmi:
| Písmeno | Příklad | klasická latina | italská | španělská | portugalská | francouzská | slovanská | německá | dánská | anglická |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| a | canis | /a/ | /a(ː)/ | /a/ | /a/ | /a/ | /a/ | /a(ː)/ | /æ(ː)/ (/a(ː)/) | /ɑ(ː)/ or /eɪ/ |
| ā | cāsus | /aː/ | ||||||||
| ae (æ) | saepe, bonae | /aɪ, ae, ɛː/ | /e(ː)/ or /ɛ(ː)/ | /e/ | /ɛ/ | /e/ | /ɛ/ | /eː/ or /ɛː/ | /ɛː/ | /eɪ/ or /iː/ |
| oe (œ) | foetus | /ɔɪ, oe, eː/ | /ɛ/ | /e/ | /ɛ/ | /e/ | /ɛ/ or /ʲo/ | /øː/ | /øː/ | /iː/ |
| ce,i | benedīcimus | /k/ | /tʃ/ | /θ/ | /tʃ/ | /s/ | /ts/ | /ts/ | /s/ | /s/ |
| ch | pulcher | /k/ | /k/ | /k/ | /k/ | /k/ | /x/ | /x/ or /ç/ | /kʰ/ | /k/ |
| ge,i | agimus | /g/ | /dʒ/ | /x/ | /ʒ/ | /ʒ/ | /g/ | /g/ | /g/ | /dʒ/ |
| gn | magnum | /ŋn/ | /ɲɲ/ | /ɣn/ | /ɲ/ or /gn/ | /ɲ/ | /gn/ | /gn/ or /ŋn/ | /ŋn/ | /gn/ |
| h | hominibus | /h, -/ | /-/ | /-/ | /-/ | /-/ | /x/ or /h/ | /h/ | /h/ | /h/ or /-/ |
| o | solum | /ɔ/ | /o/ | /o/ | /ɔ/ | /o(ː)/ | /ɔ/ | /ɔ/ or /oː/ | /ʌ/ or /oː/ | /ɔ/ or /əʊ/ |
| ō | sōlus | /oː/ | ||||||||
| qu | quis | /kʷ/ | /kw/ | /kw/ or /k/ | /kw/ | /k/ | /kv/ or /kf/ | /kv/ | /kʰv/ | /kw/ |
| tiV | nātiō | /tɪ/ | /tsi/ | /θi/ | /si/ | /si/ | /tsi/ or /tsɨ/ | /tsɪ/ | /tsi/ | /ʃɪ/ |
| u | ut, sumus | /ʊ/ | /u/ | /u/ | /u/ | /y(ː)/ | /u/ | /ʊ/ or /uː/ | /u(ː)/ (/ɔ/) | /ʌ/ or /juː/ |
| ū | lūna | /uː/ | ||||||||
| xce,i | excelsis | /ksk/ | /kstʃ/ | /sθ/ | /tʃ/ | /ks/ | /ksts/ | /ksts/ | /gs/ | /ks/ |
Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice. Víceslabičná slova mají přízvuk na předposlední slabice, pokud je tato slabika dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak na třetí slabice od konce. Přirozeně dlouhá slabika je taková, která obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Slabika je dlouhá polohou, jestliže po krátké samohlásce následuje skupina nejméně dvou souhlásek. Přízvuk se běžně v textu neoznačuje, v učebnicích se obvykle značí šikmou čárkou (stejnou, jaká se používá v českých dlouhých samohláskách).
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Latin regional pronunciation na anglické Wikipedii.
| Italické jazyky |
|---|
| Osko-umberské: oština | umberské (umberština | volština | ekvijština | marsijština) | jihopicénština |
| Latinsko-faliské: faliština | latina |
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
