Klementinum (historicky Clementinum) bylo jezuitskou kolejí v Praze, která byla založena poté, co roku 1556 jezuité přijali pozvání Ferdinanda I. Habsburského a přišli do Prahy.
Jezuité vystavěli v dnešní rozloze areál Klementina v letech 1653–1726, na místě kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klimenta a který jezuité po nich převzali.
Již velkorysé raně barokní Klementinum bylo upravováno, modernizováno a rozšiřováno – přes vrcholné baroko až po klasicismus – a nepotřebovalo žádných větších úprav po většinu 18. a 19. století, až do počátku 20. století.
S pracemi jsou spojena zvučná jména četných stavitelů Prahy – Francesco Caratti, Carlo a Francesco Luragové, Giovanni Domenico Orsi, Marek Fontana, Domenico Bossi, Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer – sochařů, malířů a dalších řemeslníků, podílejících se na výzdobě – Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner.
Rozsáhlý komplex Klementina obsahoval učebny, sály – jako knihovní sál [1] jedné z tehdejších největších knihoven, letní refektář [2], matematický sál, hudební sál – provoz tiskárny (jedné z významných a největších své doby), hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a samozřejmě kultovní prostory – kostely sv. Salvátora, sv. Klimenta, Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Zrcadlová kaple [3] [4], kaple sv. Eligia a sv. J. Nepomuckého – uspořádaných kolem zelených ploch nádvoří [5].
V roce 1618 byli jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 byli, v rámci pokračující rekatolizace, pověřeni i správou do té doby protestantské Karlovy univerzity, která se od té doby nazývala univerzitou Karlo-Ferdinandovou. V roce 1622 sem přemisťují knihovnu Karlových kolejí.
V roce 1751 bylo v Klementinu otevřeno muzeum matematiky, jehož prvním ředitel byl matematik a fyzik Joseph Stepling [6]. Slavná byla také hvězdárna [7], založená v roce 1722. Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna hydrometeorologická měření a pozorování, která od roku 1775 začal zaznamenávat astronom Antonín Strnad, Steplingův žák.
Známými osobnostmi („akademiky“) Klementina jsou také Antonín Koniáš (Koňas z Vydří), nebo Bohuslav Balbín.
Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 využívala Klementinum sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením matematického muzea.
Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v Klementinu sídlily filozofická a teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930 pak jen rozšířená univerzitní knihovna.
Klementinum je sídlem dnešní Národní knihovny – jak se opět od roku 1990 jmenuje (předtím od 1935 Národní a univerzitní knihovna, od 1939 Zemská a univerzitní knihovna, od 1958 část Státní knihovny ČSR) – pod tímto jménem (Bibliotheca nationalis) založené v roce 1781 Karlem Rafaelem Ungarem [8] a, včetně technické knihovny, stavebně rozšířené v letech 1924–1931 architektem Ladislavem Machoněm [9] [10], za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda.
Hvězdárna se stala v roce 1953 základem Astronomického ústavu Československé akademie věd.
V roce 1791 se v refektáři Klementina [11] konala první průmyslová výstava ve střední Evropě (nebo jedna z prvních).
 Astronomická věž |
 Jedno z nádvoří Klementina se slunečními hodinami |
 Nádvoří při západním vchodu |
 Pohled z astronomické věže Klementina na Staré Město |
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
