Josef (hebr. יוסף Jóséf) byl biblický patriarcha, předposlední syn izraelského patriarchy Jákoba, první syn jeho milované ženy Ráchel. Jako jeden z Jákobových 12 synů byl předkem dvou izraelských kmenů, které vzešly z jeho dvou synů, z Manassese a Efraima, které mu porodila jeho egyptská manželka Asenat. Cyklus vyprávění o Josefovi se nachází v biblické knize Genesis v kapitolách 37-50 (s výjimkou kap. 38 a několika bloků ke konci). Toto vyprávění v přeformulované podobě, uhlazené, ale i oproštěné od mnoha drobností a literárního napětí se nachází i v jiných náboženských textech, např. v knize Jubilejí nebo v Koránu (kde je tradicí označován za nejkrásnější příběh). Kromě tohoto biblického vyprávění existují o Josefovi i apokryfní tradice, např. Josef a Asenat, která vypráví o Josefově manželství s egyptskou ženou Asenatou, dcerou kněze, nebo Závěti dvanácti patriarchů.
Obsah |
Příběh obsažený na konci knihy Genesis vypráví následující: Josef jako Jákobův druhý nejmladší syn a prvorozený jeho milované Ráchel byl otcem milován, a to na úkor svých bratří. Jejich vzájemná řevnivost přerostla nakonec do takových rozměrů, že se bratři pokusili Josefa zbavit a prodali ho do Egypta jako otroka. Josef se však v Egyptě, pod Boží ochranou, vypracoval na nejvyššího otroka v domě Potifarově. Když se zalíbil jeho ženě, pokusila se jej svést, na což Josef nepřistoupil. Ze msty Potifarova žena Josefa nařkla, že ji chtěl znásilnit, a Josef byl uvržen do vězení. Díky svému daru interpretace snů však za několik let správně vyložil sny svých spoluvězňů (královského kuchaře a číšníka) a později samotného faraona. Předpověděl sedm let úrodných a následujících sedm let bídy a byl proto pověřen jako nejvyšší správce Egypta, aby se postaral o přežití této země v dlouhé době neúrody. Dostává také nové jméno, צפנת פענח Cáfnat Pacanéach, „Spasitel světa“. Když pak dolehl hlad i na Kenaán, kde žila jeho rodina, která jej považovala (kromě bratrů) za mrtvého a roztrhaného divou zvěří, odešli bratři nakoupit obilí do Egypta. Tam se setkali s Josefem, který vyzkoušel jejich povahu, a když se ujistil o jejich dobrém srdci a ochotě položit život jeden za druhého, dal se jim poznat. Bratři se smířili a celá rodina i s otcem Jákobem se přestěhovala do Egypta, do země Gošen v oblasti nilské delty.
Tento příběh kromě příhody o Josefovi a jeho bratřích vypráví o tom, ja se vlastně Hebrejci (budoucí Izraelité) dostali do Egypta, odkud pak vyšli o mnoho let později pod vedením Mojžíše.
O tom, že si Josef vzal za manželku Asenatu, dceru předního egyptského kněze, která mu porodila dva syny, se v Genesis hovoří v jednom verši. Tuto zmínku bohatě rozvíjí pozdější, apokryfní tradice ve spise „Josef a Asenat“. Asenat, velmi sličná, si Josefa oškliví, ale nakonec po Božím zásahu si ho oblíbí. Oba se do sebe nakonec zamilují a vezmou se.
Podle biblické a židovské tradice z Josefa vzešly 2 kmeny, Manasses a Efraim, podle dvou jeho synů. Někdy se však hovoří přímo o kmenu Josef. Tyto kmeny byly součástí Izraelského království a zanikly tedy v roce 722 př. Kr.
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
