.jpg)
Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem – 22. března 1832, Výmar / Weimar) byl německý básník, prozaik, dramatik, politik, biolog, historik umění a umělecký kritik a stavitel.
Vystudoval práva a přírodní vědy (učinil několik objevů, které popsal ve svých dílech). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy.
Jako mladý se seznámil s Herderem, toto přátelství a zájem o magii (byl člen zednářské lóže) velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem jim byl William Shakespeare.
Goethe hodně cestoval, při návštěvě Itálie (Řím) a Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, pokládal ji za vrchol kultury, Řecko považoval za nedostižný vzor.
Zajímavostí je, že měl poměrně silný vztah k Čechám a k Mariánským Lázním, zde se také seznámil se svou životní láskou (byl již velmi starý a ona byla velmi mladá) Ulrikou von Levetzow z Třebívlic na Litoměřicku. Sbíral také minerály, které pak daroval českému Národnímu muzeu.
Od roku 1775 žil ve Výmaru, kde je i pohřben. V té době se tam přistěhoval také Friedrich Schiller, aby mu byl nablízku a stal se jeho přítelem, k čemuž nakonec došlo. Vzájemný vztah procházel většími či menšími krizemi. Oba umělci ovšem stvořili mnohá díla, zejména rok 1797 je považován za „rok balad“, kdy vzniklo mnoho slavných balad a oba básníci se předháněli, kdo napíše lepší.
Již během svého života se stal velmi uznávaným autorem.
Obsah |
Goethův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku , pracoval u komory říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma, a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde podléhal svým tužbám – věnoval se sestavení kabinetu s naturáliemi a sbírkou obrazů.
Goethova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozena Textor. Jako dcera frankfurtského starosty se v 17 letech provdala za 38 letého radu Goetheho.
Kromě sestry Friedriky Christiany (173–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl Goethe neštovicemi.
Vyučoval jej sám otec spolu se soukromým učitelem; také se mu dostalo vzdělání v jízdě na koni a šermu.
Již odmala se zajímal o literaturu, přičemž nejvíce jej zaujal Friedrich Gottlieb Klopstock (tenkrát velmi moderní) a Homér. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Také se zajímal o divadlo – proto navštěvoval během francouzské okupace r. 1759 francouzské divadlo v Junghofu. Roku 1763 zhlédl koncert tehdy ještě sedmiletého Mozarta.
30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv.
V letech 1765 až 1768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I.
Náhlá hematorea (prudké krvácení) jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu.
Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými (proud v protestantském hnutí) názory.
V dubnu 1770 opusil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku.
Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion – dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. „Willkommen und Abschied“, „Sessenheimer Lieder“ a „Heidenröslein“ (Přivítání a loučení, Sessenheimské písně a Pohančátko).
Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 1795–1805 bývá označována jako výmarský klasicismus.
| „ | Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní. | “ |
Jako biolog Goethe patřil ke směru německé naturfilosofie. Zabýval ze zejména osteologií a botanikou. Roku 1790 vydal spis Die Metamorphose der Pflanzen (Metamorfóza rostlin). Byl prvním, kdo součásti květu interpretoval jako metamorfované listy a kdo reálné rostliny (19 let před formulováním lamarckismu a 48 let před vznikem Darwinovy vývojové teorie) interpretoval jako metamorfózy prarostliny (Urpflanze).[1]
Goethe působil též ve funkci silničního ředitele. Navrhoval a řídil technologii stavby a údržby některých silnic. Napsal Traktát o návrhu a stavbě cest. [2]
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
