Hedvábná stezka nebo Hedvábná cesta je starověká trasa vedoucí Jižní Asií, ve své hlavní větvi spojující čínské město Xi'an s Malou Asií a Středozemním mořem. Její celková délka po souši a po moři činí asi 8000 km.
Obchod po hedvábné stezce byl důležitým faktorem při rozvoji velkých starověkých civilizací v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii a Itálii a pomohl položit základy moderního světa.
Název Hedvábná stezka pochází z německého termínu Seidenstraße. Prvním, kdo jej použil byl německý zeměpisec Ferdinand von Richthofen roku 1877.
Ještě v obdobím před narozením Krista existovaly kontakty mezi Evropou a Čínou. By to kontakty obchodní a diplomactické a i jejich přičiněním se obě rozdílné kultury začaly postupně poznávat. Velká vzdálenost však způsobovala to, že se musely uskutečňovat pomocí prostředníka a každá odpověď trvala velice dlouho. V době Římské říše však překážkou obchodu byli výbojní Parthové. Až římský císař Augustus dokázal na čas s Parthy sjednat mír a cesty na východ se staly bezpečné.
Důsledkem bylo, že se do Říma dovážela spousta hedvábí. Římané milovali tyto jemné tkaniny a náležitě za ně platili. To však mělo za následek, že vznikal veliký obchodní deficit, jehož hlavní příčinou bylo právě hedvábí. Římští císaři následně omezovali tyto obchody, protože ekonomicky Římskou říší (hlavně západní část) devastovaly.
Po zániku Říma nový rozvoj těchto cest nastal za dynastie Tchang (618 - 907), když vzala Persii kontrolu nad těmito cestami. Tchang Taizong tedy má k dispozici kontrolu nad velkou částí střední Asie. Ve 13. století ovládali stezku Mongolové; i přes pověsti o jejich dobyvačnosti a agresivitě se k Evropanům putující touto stezkou chovali přívětivě, pravděpodobně za to mohlo množství zlata, které tudy proudilo.
Mongolsko však postupně oslabovalo a roku 1368 Čína znovu získává kontrolu nad cestou. V té době však intenzita obchodů prudce klesla a nedosáhla už stavu z dob dynastie Tchang. S rozvojem zámořského putování hedvábné cesty ztrácely postupně na významu. V roce 1514 Portugalci zakládají první zámořský hedvábný spoj, který později převzali Španělé. Od poloviny 16. století Španělsko vysává zlato z kolonií v Jižní Americe (téměř 70 procent) a směňuje je za hedvábí a koření.[zdroj?] Dnes původní cesty znovu získávají na významu, protože je zde nalezena nafta.[zdroj?]
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
