| Drahanská vrchovina | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | Skalky (735 m) |
| Délka | km |
| Rozloha | 1 183 km² |
| Střední výška | 462,8 m |
| Nadřazený celek | Brněnská vrchovina |
| Sousední celky | |
| Podřazené celky | Adamovská vrchovina, Konická vrchovina, Moravský kras |
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Česko |
| Horniny | |
| Poznámka | |
| Povodí | |
Obsah |
Drahanská vrchovina je geomorfologický celek, spadající pod Brněnskou vrchovinu. Na západě sousedí s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou, na jihu s Dyjsko-Svrateckým úvalem a Vyškovskou bránou, na východě s Hornomoravským úvalem a na severu se Zábřežskou vrchovinou. Je nazvána podle obce Drahany, které leží na Prostějovsku. Nejvyšší bod Skalky, který leží 735 m n.m., se nachází ve východní části, označované jako Konická vrchovina (droby, slepence, břidlice, ostrůvky prvohorních devonských vápenců u Javoříčka a Mladče). Součástí Drahanské vrchoviny je Moravský kras, v němž prvohorní devonské vápence vystupují na ploše téměř 100 km čtverečních. Adamovská vrchovina (hlavně žula a granodiorit) byla rozrušena třetihorními tektonickými pohyby a činností řek.
Na Drahanské vrchovině převládají prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy.
Drahanská vrchovina leží v klimatické oblasti mírně teplé, mírně vlhké, vrchovinné. Atmosférické srážky se pohybují v rozmezí 616 - 711 mm za rok. Ve vegetačním období je průměrná teplota 12,5 stupňů Celsia. Vzhledem k poloze i vzhledem k neexistenci velkých průmyslových podniků je zde jedno z nejčistších ovzduší v České republice. V roce 2008 ovšem expanduje výroba plastových akrylátových van a příslušenství v okolí nejvyšších partií vrchoviny - zejména obec Suchý (původní výrobní hala o velikosti několika hektarů se rozšiřuje o 70 %), a tak v tomto důsledku kvalita ovzduší klesá téměř geometrickou řadou.
Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, která zadržuje většinu srážek přinášených západními větry. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast tvořící rozvodí řeky Moravy a Svratky. Drobné potoky jsou odváděny říčkou Hanou a Hloučelou do Moravy a Litavou a Svitavou do Svratky.
Nacházejí se zde jak lesy jehličnaté, tak lesy s převahou listnáčů. V lesích roste poměrně velké množství hub.
Drahanská vrchovina má poměrně dobré ekologické podmínky, nachází se zde množství živočichů.
Až do 12. století byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, většinu z území tvořily hluboké lesy, jejím územím procházelo několik obchodních stezek. Ve 13. století dostávala vznikající šlechta od krále rozlehlá území, na kterých začala vznikat (případně se rozšiřovat) světská i církevní panství. V rámci velké (nebo též německé) kolonizace přišlo na území Drahanské vrchoviny velké množství kolonistů z Bavorska, Dolního Rakouska, Dolního Saska, ale i z Holandska a Belgie. Po husitských válkách došlo k vylidnění této oblasti a zániku mnoha vsí, přičemž zde začal převládat český živel.
Drsná a zemědělsky málo výnosná Drahanská vrchovina již nepřitahovala nové osadníky a katastry zaniklých vsí obvykle zarostly lesem. Území bylo nadále využíváno zemědělsky, k těžbě dřeva a částečně i k těžbě surovin. V průběhu staletí zde nevyrostlo žádné významné město, v době průmyslové revoluce zde nevznikl žádný významný podnik a obyvatelstvo začalo cestovat za prací do měst, ležících v níže položených okolních oblastech. V roce 1935 došlo v jihovýchodní části zalesněného území Drahanské vrchoviny ke vzniku vojenské střelnice (Vojenský výcvikový prostor Vyškov). Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo v rámci programu germanizace a konečného řešení české otázky vysídleno 33 obcí Drahanské vrchoviny, přičemž záminkou bylo rozšíření vojenské střelnice. Po druhé světové válce se obyvatelstvo vrátilo do svých vesnic zpět. Vojenská střelnice byla zachována v rozsahu z roku 1935 - nyní Vojenský újezd Březina.
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
