Friedrich August I., známý jako August Silný (August der Starke) (12. května 1670 v Drážďanech – 1. února 1733 ve Varšavě) byl saským kurfiřtem. Původně evangelického vyznání, 1. června 1697 konvertoval ke katolictví. Poté, co byl 26./27. června 1697 ve Varšavě zvolen a poté 15. září 1697 v Krakově korunován za polského krále, nazývá se August II. Silný (August II. Mocny). Své přízvisko "silný" dostal s ohledem na svou tělesnou sílu; aby to obhájil, nechal si zaprotokolovat, že 15. února 1711 přelomil holýma rukama koňskou podkovu.
Jako polský král během své vlády zemi naprosto zruinoval.
Pocházel z rodu Wettinů a byl druhým synem kurfiřta Jana Jiřího III. Tělesným vzrůstem patřil nejvyšším a nejsilnějším princům své doby a jako panovníkův mladší syn viděl své uplatnění ve vojsku různých evropských států. Po předčasné smrti svého bratra nastoupil na saský trůn a postavil se do čela císařské armády v boji proti Turkům v Uhrách, neúspěch ho však přiměl vzdát se vojenské kariéry.
O to více se snažil zapojit do evropské politiky, uzavřel s císařem spojenectví proti Francii a proti francouzkému kandidátovi také v červnu 1697 dosáhl polské koruny. Jako polský král uzavřel spojenectví s ruským carem Petrem I. (Velikým) a s Dánskem proti švédskému králi Karlu XII. a zapojil se do tzv. severní války.
Katastrofální porážka, kterou od švédského krále utrpěl, ho však na čas zbavila polského trůnu, který dostal zpět pouze proto, že zasáhlo ruské vojsko. Ani po ukončení severní války nedokázal stabilizovat situaci v zemi a Polsko, postupně se propadající do anarchie, se stalo pouhou přítěží, nákladnou cenou za lesk královské koruny.
V Sasku se August II. snažil, na rozdíl od Polska, vládnout absolutisticky, ale jeho přehnané nároky na stavební činnost a pořádání dvorských slavností přesně podle nedostižného francouzského vzoru zemi ekonomicky naprosto zruinovaly. Panovníkův intelekt, mnohem skromnější než fyzický zjev, nedokázal katastrofální stav svých zemí postřehnout a August II. tak zůstal až do své smrti obklopen lichotníky a četnými milenkami, zatímco všichni ostatní (včetně panovníkovy rodiny) netrpělivě čekali na jeho definitivní odchod.
| Předchůdce: Jan III. Sobieski |
 |
Polský král 1697 – 1706 |
|
Nástupce: Stanislav I. Leszczyński |
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."